Prosinec 2011

Osobní setkání s Bellatrix

31. prosince 2011 v 19:18 | Edwardův brácha |  Ze života Edwardova bráchy
Na Nový rok kousne Vás pes Brok!

Entschuldigung. Žertovat v mé situaci není vhodné. Před čtyřmi dny má láska, Ginny Weasleyová, zmizela. Dočista se vypařila! Nechápu, z jaké příčiny ztratila pevné skupenství, ale dozajista je to má chyba. Najít ji je takřka nemožné, může se necházet kdekoli!


Ale nechci na Vás házet své břímě, a proto bych nyní zabrousil ke zcela odlišnému tématu.
A tím jest:

PODIVUHODNÁ ZÁHADA,

které jsem se dnes stal svědkem. Zkrátka a dobře, když jsem ráčil - coby lasička - slézt po lijáně z mého stromového domu a šel jsem si dát kapku máslového ležáku do hospody U Sloního muže, nestačil jsem se divit.
Směle jsem vešel do lokálu zkoumaje osazenstvo sedící kolem stolu, který podezřele připomínal sloní chobot. Vyhnul jsem se netopýrovi, který vypadal, jako by právě vypil hrnec absinthu a kráčel jsem vstříc jediné volné židli. Usedl jsem a zavolal madam Rosmertu (která přenechala svůj hostinec U Tří košťat mé pohřešované Ginny) a ta se na mne zářivě usmála.

"Dobře, že jste tady, vy můj jeden šibale!" mrkla na mne.
"Zdalipak již víte, madam, že má drahá přítelkyně Ginny je fuč?"
"Ach ano, však vy ji brzy najdete. Je tu ale ještě někdo, koho velice zajímáte, milý Edwardův brácho. Právě dnes přijela z Azkabanu, kde si zaplatila relaxační lázeňský pobyt. Vždycky jsem to místo chtěla navštívit! Prý tam mají vynikající minerální prameny, které velice svědčí kloubům!"

Madam Rosmerta se zasněně zahleděla do mé bublající sklenky.

"A o koho jde, smím-li se zeptat?"
"Málem bych zapomněla! Bello! Bello pojď sem přeci!"

Na okamžik se mi zastavilo srdce. Vždyť Bella je zamčená v bezpečí ptačí klece! Co dělá tady?!
Ale v další sekundě ze mne šok vyprchal, jako bublinky z mého pití.
Uviděl jsem mladou ženu, která ke mne kráčila usmívajíc se. Měla dlouhé, tmavé, kudrnaté vlasy; černé oči a důstojné držení těla.

"Edwardův brácho, dovolte, abych vám představila Bellatrix Lestrangeovou!"
"Velice mě těší." prohlásila jemně a nepřestávala se zářivě usmívat.
"Potěšení je na mé straně," zacvrlikal jsem jako slavík a potřásl si s ní rukou.

***

Podvečer uběhl jako voda. Lehce jsme konverzovali a Bellatrix mi dokonce vyprávěla o svých rybářských úspěších. Myslím, že je to opravdu milá dáma. Ale co ji ke mně táhlo? Proč mne tak toužila poznat? A co Ginny?

Günnü je prüč!

29. prosince 2011 v 18:54 | Edwardův brácha |  Ze života Edwardova bráchy
Dobrý podvečer Vám přeji,
povím Vám krátce o tom, co se mi přihodilo předevčírem v noci. (Začátku se můžete dopátrat v předchozím článku, nasbíráte-li na to ovšem odvahu.)

Před stromovým domem nestál nikdo jiný, než blonďatý, statný mladík.

"No tohle! Co to má znamenat, takhle mi tu hulákat. Vždyť spím!" vypálil jsem mu přímo do obličeje.
"A kdo vlastně jsi, ty mezuláne ušácká?"

"Jmenuji se Mirek Dušín. Jsem vedoucí klubu Rychlé šípy. Promiňte, pane, že jsem Vás probudil, ale máme opět potíže s hochy ze Stínadel a..."

Chlapec ani nedokončil větu a dal se na úprk. Rozhlédl jsem se kolem, abych zjistil, kdo jej pronásleduje, ale mé bystré očko na žádném jiném člověku nespočinulo.

"Je to podivín, tenhle Mirek Dušín..." zamumlal jsem si pod vousy, které se mi stáčely v elegantních spirálách až po pás.
Od svatby s Ginny, ze které nakonec sešlo (můžete se dočíst ZDE), se mých vousů břitva ani nedotkla. Proč jsme se vlastně s Ginny tehdy nevzali? Kvůli Martě přeci. Kvůli mé dávno zapomenuté lásce, Martě. Kde je jí teď konec...

Co nám ale brání, abychom se vzali teď? Edward Cullen je mrtvý, Bella je pokryta peřím a Marta kdesi v zapomnění.

"ANO! Vezmu si Ginny za manželku tady a teď!" zahulákal jsem na hory a lesy.
Nahoře, vysoko ve větvích mého stromového domu se otevřelo okno. Objevil se Ginnyin obličej, orámovaný rezavou hřívou, zalitý slzami. Zavrtěla hlavou a... zmizela.

Mláďátko městečka

28. prosince 2011 v 19:54 | Edwardův brácha |  Ze života Edwardova bráchy
Milí přátelé,
jsem tu opět já, Edwardův brácha, loupežníků pán.
(Nemějte strach a neutíkejte do úkrytů, přicházím k Vám v míru!)

Abych řekl pravdu, drobátko jsem zaspal. Již velice dlouho jsem se Vám zde neukázal, že? Nyní ale přicházím a znovu Vám budu vyprávět o mých životních příhodách. Naposled jsem Vás úpěnlivě prosil, zda byste nevěděli o místě, kde bychom spolu s Ginny mohli sehnat byt a stravu.
Mnohokrát Vám děkuji, za Vaši pomoc, kterou jste mi nabízeli.

Ale jak už tomu u nás, šohajů, bývá; odjel jsem nakonec na venkov. Sweet Lake City, ačkoli se nazývá městem, je jen maličké městečko. Vlastně jen mláďátko městečka. Ale to teď nechme stranou.

Můj stromový dům, kde jsem strávil krásné časy, se Ginny velmi líbil. Zařídil jsem jí lůžko z listí, které ale hned zplesnivělo, jelikož ve Sweet Lake City je v této době velice vlhko. Inu, proč se s tím handrkovat. Poskytl jsem Ginny, coby pravý gentleman, svou komůrku, vykotlanou v kmeni. Sám jsem si ustlal na podlaze a oba jsme si šli po dlouhé cestě zchrupnout.

Ze spánku mne ale vytrhlo hlasité vytí. Snad zase nepřišel otravovat ten hloupý pes Jacob Black?
To bych se vzteky neznal! - prolétlo mi hlavou, vzal jsem kuši a vydal jsem se na dobrodružný průzkum.

Abych ujasnil situaci: Jacobovi se to, že byla Bella proměněna v opeřence, moc nelíbilo. Vlastně ani trochu. Několik týdnů mi kvůli tomu chodil výt do oken. Mně ale přijde, že Bella nikomu nechybí a tak jsem jeho nadávky a nářky ignoroval.

Před domem ale nevyl Jacob. Dokonce to nebyl ani Bílý tesák. Bylo to mnohem, mnohem horší a já bych v životě nečekal, že to bude mít tak nedozírné následky...