Květen 2011

Ďábelský úsměv č.1

26. května 2011 v 22:00 | Edwardův brácha |  Ze života Edwardova bráchy

"Ty jeden nezdvořáku! Ještě jednou a uřknu tě!"

Smutné, že? Ale asi jsem nevzal své vyprávění za správný konec. Tak to zkusíme jinak, dětičky.

Minule jsem psal o skvělém nápadu sblížit se s Bellatrix Lestrangeovou. Nyní Vám asi došlo, má drahá liščata, že to asi tak skvělý nápad nebyl. Inu, škoda. Zkrátka a dobře, kouzelná věštecká koule, kterou mi půjčila paní profesorka Trelawneyová, mi ukázala, že se Bellatrix nachází v Příčné ulici č. 7. Zašel jsem tam tajně, aby Ginny nevěděla. Nikdy jsem neměl v úmyslu ji podvádět, chci Bellatrix jen poznat, ale přece jen by to neměla vědět.

Prohlížel jsem si pultík s dračími játry, a radil jsem staříkovi, co je prodával, jak je nejlépe servírovat s pudinkem. Nešlo o složitý recept, ale on mne vyhodil zpět na ulici. Asi se mu nelíbil můj purpurový kostýmek s třásněmi, mé sedmimílové boty a hlavně můj ďábelský úsměv.

Pohrozil jsem mu mou sukovou holí a šel jsem dál. Když jsem našel číslo sedm, zazvonil jsem na zvonek. Uslyšel jsem okouzlující hlas Bellatrix Lestrangeové. Nasadil jsem hlubší tón, abych zněl působivě, a představil jsem se. Bellatrix ale... zavěsila. Zkrátka zavěsila! Zazvonil jsem znovu. A pak znovu. A znovu. Znovu. A ještě jednou. A pak jsem to zkusil po sedmé. Pak po osmé. Zopakoval jsem předchozí pokus. Několikrát. Dvacetkrát. Třicetkrát. Znovu a ještě jednou.

V tu chvíli se konečně (!) znovu ozval ten hlas, který mne prve tak okouzlil. Zachvěl jsem se po celém těle, když pronesla tu větu. Jakoby se zastavil čas...

Bellatrix jsem v životě neviděl, leč něčím mne fascinovala. Ale nemohl jsem nadále snít. Vždyť věta, co pronesla, mne vykázala do patřičných mezí. A nechtěl jsem dámě, která byla tam nahoře a patrně velice rozčílena držela ve své sličné ručce sluchátko, dělat potíže. Sice jsem netušil, čím jsem ji tak popudil, ale sklíčeně jsem se odšoural zpět do Zapovězeného lesa, nasedl jsem na kentaura a odjel jsem do naší chýše.

Pankrác, Servác a Bimbác

20. května 2011 v 17:54 | Edwardův brácha |  Ze života Edwardova bráchy
Dobré odpoledne Vám, kdo jste se rozhodli probendit Váš drahocenný čas na mém blogu. Děkuji Vám za tuto volbu.

V Zapovězeném lese je v tuto roční dobu opravdu pěkně. Vytvořil jsem mně, Ginny a naší krávě Masařce pěkný brloh. Nebylo to snadné, jelikož kolem stále courali obří pavouci (akromantule), okukovali mne a chřestili svými dlouhými, chlupatými nohami.

Jednoho pavouka jsem vculuketu chytil a uvařil k obědu. Naservýroval jsem ho Ginny, která si na něm velice pochutala. Krev z jednorožce, kterého jsem taktéž ulovil, posloužila jako omáčka. Což mi připomíná, že jsem Vám dlouho nenapsal žádný recept! Jelikož jsem ve vaření opravdu dobrý (mé recepty mívají často i léčivé účinky), ihned to napravím.

Recept na polévku, která zabraňuje brnění v nohách a taktéž funguje proti rakovině

Ingradience:
3x zlaté vlasy děda Vševěda
200g mouky
1x žaberník
20kg Ca(OH)2
1x Pribináček

- tyto ingredience vložte do - nejlépe - cínového kotlíku, vařte na mírném ohni 12 minut. Poté, až se nad kotlíkem budou vznášet modravé výpary, substanci vyjměte, posolte a podávejte spolu se snítkou petrželky. Účinky zaručené. Není vhodné pro lidi náchylné k žaludečním vředům.

Jedna mladá paní (tedy, nevím, zda je mladá, ale naopak vím, že je vrcholem nezdvořilosti ptát se dámy na její věk, jelikož by se mohla urazit) sympatizuje s Bellatrix Lestrangeovou, což je i můj případ. Rozhodl jsem se, že bych ji mohl pozvat kupříkladu na čaj, či kávu, ale nejsem si jistý, zda je to vhodný nápad. Co kdyby mne odmítla?

Škrkavkův syndrom

18. května 2011 v 17:20 | Edwardův brácha |  Ze života Edwardova bráchy
Mí milí breburdové.

Jak jste se mohli dočísti v mém minulém článku, trpěl jsem krutou, neznámou chorobou. Naštěstí Ginny neztratila hlavu a poslala sovu mé dobré známé - kejklířce Haruki Murakami. Možná si ji ještě pamatujete z dob, kdy mi pomohla zaklít profesorku McGonagallovou, za čež jsem jí stále dlužný.

Inu - jistě chcete vědět, milé děti, co Haruki Murakami ztropila, že jsem zde a nyní Vám píši tento článek. Kejklířka na mne pohlédla zkušeným okem a konstatovala diagnózu. Také mi dala jednu cennou radu, ale o tom až příště. Nešlo o žádnou pohlavní nemoc (čili mé prosby u bohyně Chlamydii byly zbytečné). Šlo pouze o Škrkavkův syndrom (dá se říci taktéž Syndrom sloního muže). Léčba byla jednoduchá, stačilo rozpustit cca 60 deka špenátu v játrové polívce a posléze substanci vysrkat brčkem a pečlivě spolykat.

Prostinké, že? Nýnžko si myslím, že byste to také měli vyzkoušet.

Samou radostí, že jsem se z nemoci vylízal (vysrkal), jsem popadl Ginny, Masařku a odešel jsem do Zapovězeného lesa. Stromový dům (kde jsme doteď bydleli) již byl nekomfortní, jelikož jsem ho po dobu, co jsem žil v Prasinkách nezaléval. A tak jsem se rozhodl, že se usadíme poblíž Prasinek, abychom mohli sledovat situaci v hostinci U Tří košťat. Jak jistě víte, před nedávnem jsem tam nechal svou kamarádku Martu (která je do mne platonicky zamilovaná, i když ji vždy více lákaly oranžové barvy). Nezanechal jsem ji tam samotnou, společnost jí dělali občasné útoky neživých, kteří jí jistě zpestřovaly život.

Jak víte - neživé do hostince (v domnění, že tam jsem já), posílala Bella. Zlá, krvelačná Bella. Stále se mne snaží zavraždit, ale já se nedám. V Zapovězeném lese jistě budu alespoň chvíli v bezpečí, a ta chvíle mi bohatě postačí. Mám totiž plán. Plán, který mi poradila Haruki Murakami, a který mi pomůže zbavit se Belly navždy!

Zmítám se v utrpení...

2. května 2011 v 17:17 | Edwardův brácha |  Ze života Edwardova bráchy
Kníkoukuíkuí. Promiňte že začínám článek tímto skřekem, ale já sotva píši... Těžce jsem onemocněl. Vrátil jsem se spolu s Ginny a Masařkou do mého stromového domu, kde jsem kdysi pobýval, abych se zotavil (je-li to ještě možné). Jsem připoután na lůžko a nejsem schopný se prokousat neutuchající bolestí.

Nařídil jsem Ginny, aby mi uvařila "Univerzální lektvar proti bolesti ale hlavně proti škrkavkám", který jsem vymyslel před třemi lety. Jenže seč se Ginny snažila, nemá pro lektvary správný cit a tak jsem se jím navíc přiotrávil. Měla brát doučování u pana profesora Snapea, dokud ještě žil...

Inu, jsem na tom nyní opravdu příšerně... Abych to upřesnil - mám křeče po celém těle, hučí mi v uších, střeva se mi svíjejí jako hadi, chroptím jako mozkomor, všude mám vyrážku, zmítám se v horečkách a navíc mi začla zelenat a mokvat levá ruka. Což dělá z psaní článku nepředstavitelný problém, jelikož jej právě vyťukávám jen pravičkou...
Nebudu se tedy již víc trápit. Snad jste mi porozuměli, že jsem nejspíš nedaleko smrti. A to jsem ještě chtěl vyřídit Bellu...! Doufám, ač pochybuji, že se můj stav zlepší. Držte mi palce a prosím Vás - pomodlete se za mne u Chlamydie - bohyně pohlavních nemocí. Budu Vám vděčný. Třeba se nade mnou smiluje. Zatím sbohem!