Listopad 2010

Přeházený článek proti Alchajmrovi

25. listopadu 2010 v 17:35 | Edwardův brácha |  Edwardův brácha
Drobátko jsem zaneprázdněn byl.

Ale neznamená to že nebudu psát již nikdy. Asi divíte se, jak píšu podivně. Věřte, je schválný to úmysl. Zjistil totiž jsem, že články mé obyčejné jsou velice, tudíž z nich alespoň jeden zpřeházeně napíši. To prý alchajmrovi zabraňuje. A chci já, abyste zdraví byli. Tudíž toť jen pro vaše dobro jest. Článek tento ozdravný je. Po přečtení jeho zdraví budete jako rybky. Rádi jste, že?

Velice psát těžké jest, takto přeházeně. Proto končím nyní již. Nějak nejde to mi. Promiňte. Nashledanou.

Napadl nás neživý!

17. listopadu 2010 v 19:07 | Edwardův brácha |  Ze života Edwardova bráchy
Zdravím Vás, mí milí maňásci!

Dovolil jsem drobátko posečkat s dalším článkem, jelikož jsem se věnoval Ginny. Odporoučeli jsme se na Sejčely. Museli jsme ovšem letět letadlem a k moři jsme chodili nejblíž na deset metrů. To víte, mám holt strach z vody. Marta se na to nedívala moc ráda, ale zaťala zuby a zalezla zpět do chlívku. Aby bylo jasno - Ginny odmítla Martu ubytovat ve svém hostinci (nejspíš ze žářlivosti). Dovolila Martě přebývat v chlívku pro prasata, který jsem galantně čerstvě podestlal. Dáma má přeci ležet na měkkém, že?

Jak už jsem řekl - náramně jsme si s Ginny naší dovolenou užívali. ALE nebyl bych to já, kdyby se vše opět nezvrtlo. Povím Vám to ale popořádku.

Byli jsme právě v nejlepším - Ginny mne zahrabávala do písku - když jsem náhle uslyšel její výkřik. Celý obličej jsem měl již pod pískem, ale ihned jsem se ráčil vyhrabat a podívat se, co se to děje. Ginny ležela na pláži a - k mému naprostému údivu - se na ni sápala jakási postava. Byl to člověk. Ale vypadal nějak zvláštně, mrtvě. Měl bledou, potrhanou kůži, vpadlé, nevidomé oči a tenké, slizké hnáty. Ginny ječela, postava se ji chystala zardousit.

Ani na okamžik jsem nezaváhal. Přiskočil jsem k tomu monstru, a s pevností Old Shatterhanda jsem mu zasadil ránu pěstí. Mrtvola padla k zemi, patrně upadla do bezvědomí. Krátce jsem se zamyslel, jak neživý - bylo naprosto jisté, že to byl neživý - může ztratit vědomí, ale pak jsem si vzpoměl, že mi u nohou leží Ginny a volá mé jméno. Sklonil jsem se k ní a něžně jsem ji vzal do náručí.

"Ach... Edwardův brácho... Málem mě zabil!" sténala, chuděrka malá. "To nic. Budu vždy zde s Vámi, abych Vám byl nápomocen ve veškerém nebezpečenství, má milá Ginny!"

Poté, co uslyšela můj břeskný hlas, se usmála a také ztratila vědomí. Odnesl jsem ji do bungalovu a uložil do postele. Neživého jsem nechal ležet na pláži a zavolal jsem na ministerstvo kouzel, aby s ním něco udělali. Jakmile se Ginny probudila, odletěli jsme zpět do Prasinek.
Tím naše dovolená skončila. Napadl nás neživý? Proč? Co se to zase děje?

Váš E.B.

Ginevra konečně zpět!

4. listopadu 2010 v 19:18 | Edwardův brácha |  Ze života Edwardova bráchy
DOBRÝ DEN! Jsem natolik pln radosti, že již nedokáži správně a dostatečně spisovně psát. Jsem k tomu sice vychován, ale kultivovanost mluvy je pro mne nyní velice náročná!

Ginny se vrátila!

Na radu Teziy Raven jsem zašel do sovince a vybral jsem tu největší sovu. Byla růžová, měla dlouhý zahnutý zobák, dlouhatánské, velice úzké nohy a zrovna když jsem si pro ní přišel, stála jen na jedné z nich. Byla to pěkná sova a tak jsem jí dal do zobáku svůj milostný dopis pro Ginny.

Samozřejmě bych Vám ho sem napsal, ale je to velice dlouhý dopis. Obávám se, že kapacita článku na to nestačí.

Poprosil jsem sovu, aby si pospíšila, popřál jí hodně štěstí a vyslal jsem jí s dopisem na cestu. Vrátil jsem se do hostince (musel jsem zaskakovat U Tří košťat jako hostinský), a rozjímal jsem o životě mezi hady. Tu náhle...

...se rozrazily dveře a co se nestalo! Do místnosti vběhla má drahá Ginny a se slzami na tvářích mne objala. Vyzvedl jsem ji do vzduchu a šeptal jí, jak jsem rád, že se vrátila. Poté jsme si otevřeli láhev s dýňovou šťávou, a já jsem Ginny vyprávěl, jak jsem zrovínka plánoval, že ji vezmu k moři, nebo někam do hor. Ginny byla nadšená.

Moc a moc děkuji Tezie Raven! Tento geniální nápad bych snad nikdy neobjevil. Samozřejmě, tím pádem by se ke mě Ginny nejspíš nikdy nevrátila!

Děkuji, Váš potěšený Edwardův brácha

Rekapitulace

2. listopadu 2010 v 19:52 | Edwardův brácha |  Ze života Edwardova bráchy

Upozornění

Jelikož jsem o tom nechtěl moc mluvit, asi jsem dostatečně nezdůraznil jednu důležitou informaci. Takže si nyní uděláme drobnou rekapitulaci.

Edward Cullen je mrtvý. Jelikož byl vášnivě zamilován do Marty (která v žila v domnění, že Edward jsem já), naprosto ho dorazila jistá informace. Do akvárka (domu, kde bydlí) totiž přišel dopis, ve kterém stálo, že Marta je mrtvá. Ten dopis byl ale nepravdivý, byla to součást mého plánu. A co Edward udělal? Přesně to, co jsem čekal. Zhroutil se, bez Marty přeci na tomto světě nechce být! A tak odjel do Volterry, kde ho banda upírů roztrhala na kousky a spálila. To byl konec Edwarda Cullena.

Společně s ním samozřejmě zmizel i poslední viteál - Edward Cullen byl totiž viteál Lorda Voldemorta! A tak - mým prostřednictvím - ko-ne-čně zemřel i Lord Voldemort, který přebýval na našem světě uvnitř Edwarda.

Tedy - Edward je mrtvý. A já mám konečně pokoj od útrap, které mi chystal. Nastalo období klidu. Mohu jsem si konečně oddechnout.

Bohužel, klid mi dlouho nevydržel. Má láska - Ginny - mne opustila. Zřejmě ji zarmoutilo, že jsem zapoměl na její narozeniny. Zmizela neznámo kam. A já se velice trápím... Na radu Teziy Raven jsem zašel do Bradavic (které jsou nedaleko), a zeptal jsem se Jamese a Albuse - Ginnyiných synů, kteří na škole studují. Vůbec netušili, kam by mohla maminka zmizet. Achich ouvej!