Duben 2010

Kdo si počká, ten se dočká

29. dubna 2010 v 17:46 | Edwardův brácha |  Edwardův brácha

Ano ano,

chystám pro Vás malé překvapení - ale nejdříve musím najít paměťovou kartu.
Toť zatím vše. Nenene... Vy si jistě přejete vědět, co pro Vás vlastně chystám? A také si jistě myslíte, že Vám vše vyklopím. Nic takového. Teď si říkáte: "Ten Edwardův brácha nás zase vypek. Nc nám nepoví, jaká škoda." Nu a já Vám opět exceluji, dám Vám totiž malou nápovědu.

Jestliže umíte číst runy a tajemná znamení, jistě budete jistojistě vědět, o co jde. Méně vzdělaným doporučuji navštívit nejbližší čarodějnický obchod. Ale dost už těch řečí! Ukáži Vám tedy slíbenou nápovědu.

Chlapče, chlapče. Co čekáš? Najetím na obrázek nic nevyčteš!










                    DÍRA V TEXTU













Dočkáte se vysvětlení - ale musím nalézt již zmíněnou paměťovou kartu. Vaše tipy, kde by se mohla nacházet, vítám s otevřenou náručí.

Váš všeobecně uznávaný Edwardův brácha.

Rejkjavík

19. dubna 2010 v 14:50 | Edwardův brácha |  Edwardův brácha
ČTYŘI P: Přeji příjemné pozdní poledne.
Jisto jistě byste chtěli zvědět, jak to s tou Ginny vlastně dopadne. I já bych to chtěl vyzvědět. Ale jak na to přijít, že? To bych to sem musel napsat. Ale ani to není bez háčku. Háček by tu byl. Musím to nejdříve prožít, jelikož to nemohu dopředu vědět. Inu, říkáte si - má pravdu, ano, ten švarný muž má pravdu. A já s Vámi souhlasím.

Panečku, to jsem se polekal! Promiňte, ničeho jsem se nepolekal, to já si z Vás jenom tak utahuji. Budu Vám, děti, ve třech bodech vyprávět, co se přihodilo v minulých dnech:
  • ten den, kterého jsem se tak obával )příjezd Harryho Pottera(, přiletěla ráno malá sovička s kouskem pergamenu v ústech. Osobně nechápu, proč jí dopis nepřivázali k tlapce, ale to sem nepatří
  • byl to dopis od Harryho - prý postoupil v soutěži o nejlépe nazdobenou kraslici a obdržel pozvání na Rejkjavík, kde se konají další kola + finále, tudíž se Harry neobjeví ještě několik měsíců
  • měl jsem velikou radost, ale vůbec mne to nepřekvapilo, tu soutěž jsem totiž uspořádal já
Od Harryho jsem tedy měl delší dobu klid. Vím, vím, je to nečestné, takhle zacházet s nevědomým občanem, ale omlouval jsem své chování alespoň tím, že Harry svou manželku nemůže milovat ani z poloviny tak, jako já. Tudíž jsem pro ni ten pravý, smím-li vyjádřit svůj názor.

Ginny byla také nadšená. Zdůvodnila to tím, že úspěch Harrymu přeje, ale podle zvláštních jiskřiček v jejích očích... dovolil bych si tvrdit, že nejen to jí činí potěšení. Seděli jsme ráno u kávy a malinových toastů. Něžně jsem se na ni zahleděl a ona mi můj pohled opětovala. Na pár vteřin jako by se zastavil čas - takové jiskření mezi námi proběhlo.

Žhavou atmosféru přerušil první zákazník - koneckonců Ginny pracovala U Tří košťat. Objednal si vaječné pyré a odkráčel do kouta. Bylo ještě velmi brzy a tak tam seděl dlouhou dobu jediný. Postupně se začli trousit další lidé a tak má naděje, že z toho záblesku něco bude, pohasla.

Odpoledne po krátkém obědě, který jsem strávil o samotě )Ginny měla hodně práce(, jsem si vyšel na procházku po vesnici. Hloubal jsem nad tím okamžikem souznění při snídani a neustále si ho přehrával. Nebyly jiskřičky v Ginnyiných očích pouze odlesky od slunečního svitu? Určitě ne. V mém pokoji )kde jsem s Ginny posnídal( byly zataženy rolety, protože již začíná být velmi parno, což zbožňuji a udržuji si parno ve své blízkosti jak to jen jde.

Vy také...?



Roztomilý...?

14. dubna 2010 v 20:28 | Edwardův brácha |  Edwardův brácha
Otevřel jsem oči a zhupl jsem z krávy. Rozhlédl jsem se a přemýšlel, kde asi mohu být. )Kráva instinktivně věděla, kde Ginny bude, ale nechtěla mi to prozradit.(Tudíž jsem dosud netušil, kam mne má věrná společnice zaveze.  Ty domky kolem mi byly povědomé. Byly to...

Prasinky!

Ano. Tuto vesničku nedaleko bradavického hradu jsem poznával bezpečně. Ale co to má společného s Ginny? Tázavě jsem se podíval na Masařku. Pokynula mi směrem k nejblížšímu stavení a já hned poznal, že se jedná o hospodu U Tří košťat.

Buď jak buď, Ginny bude ubytována uvnitř. Byl jsem velice nervózní - za chvilku uvidím - a tak mi napadlo - "Proč bych nezkusil svůj uklidňující rituál? Vždy mi pomáhá, pomůže i dnes".

Ukazováčky a prostředníčky jsem si důkladně promnul spánky a následně jsem udělal velmi složitý, tzv. násobilkový kotrmelec. Hned mi bylo lépe a tak jsem vešel do hospody.

             "Ty musíš být určitě Edwardův brácha! Nemohla jsem se dočkat, až tě poznám!", vykřikla Ginny a vrhla se ke mě, aby mne objala. Polilo mne horko a nebyl jsem schopen slova. Byla ještě krásnější než na té tzv. fotografii, kterou jsem objevil. Býval bych byl velmi nervózní, ale naštěstí jsem si udělal svůj rituál, takže po nervozitě nebylo ani památky.
             "Ano, jsem to já - Edwardův brácha." a sejmul jsem svou cestovní škrabošku )můžete vidět v záhlaví mého blogu(.
             "Nečekal jsem, že budete ubytovaná zde...", nadhodil jsem téma a tázavě na ní pohlédl.
             "Ale copak ty to nevíš? Dělám tu hostinskou! Od té doby, co se madam Rosmerta otrávila - vypila tři soudky ohnivé whisky - tady pracuju. Pracovala jsem jako famfrpálová dopisovatelka pro Denního věštce, ale co jsem tady, zkrátila jsem si úvazek. Můžu aspoň dohlížet na děti, však víš, chodí nahoře do školy.", zasněně se zahleděla z okna. Nevěděl jsem, co říct. Bláznivě jsem se zamiloval a ona už je matka tří dětí... Bylo to hloupé a tak jsem to rychle zamluvil.
             "A kde je Harry? Neměl by tu už být?"
             "Harry? Ten přijede zítra odpoledne. Udělám výbornej oběd."
             "Ano, to jistě...", zamyslel jsem se.

Takže on přijede již zítra...Domníval jsem se, že tu nebude překážet, ale vypadá to, že mi mé plány překazí. Ginny si všimla mé chmurnosti a zjevně si to vyložila jako znuděnost z cestování.
             "Tak co podnikneme? Dneska mám čas, služka to tu za mě obstará.", pravila s nadšením. Navrhl jsem, že bychom si mohli zahrát Scrabble, ale neprojevila moc velké nadšení - tuto hru neznala. Šli jsme se tedy projít po Prasinkách a Ginny mi ukázovala výlohy obchodů. Projevil jsem zájem o kavárnu madam Pacinkové, ale ta už bohužel byla zrušená.

Večer jsme si povídali u skleničky Kozího šlangmajstru - kombinace kozího mléka a broskvového kompotu, který jsem sám namíchal. Ginny se velmi podivovala, proč jsem tak zachmuřený, zda to není tím, že jsem o ní měl lepší mínění a ona mne svým vystupováním zklamala. Ujistil jsem ji, že jsem vždycky věděl, že to je velmi příjemná mladá dáma a že jsem se nemýlil.

            "Když už jsme u takového vyzvýdání, rád bych věděl, jaký na mne máte názor Vy.", vypustil jsem tuto větu bez přemýšlení a pak se jen třásl, jaká bude odpověď. Pohlédla na mé heřmánkové kamaše.
             "Jsi trošku zvláštní - ne, jsi originální, ale mě se to zdá strašně roztomilý!"

- roztomilý...ztomilý, ...milý, ...ilý, ...ý...
Ta slova mi zněla v hlavě celou noc. Co myslíte. Je to důkaz náklonosti, či posměchu? Jsem jí sympatický? Nebo se mne chce takto zbavit...?

Odjezd

9. dubna 2010 v 18:33 | Edwardův brácha |  Edwardův brácha
Panečku! Je to tady. Musím se konečně vypravit k Ginny. Nevím, co se mnou bude chtít probírat, když tam Harry Potter nebude, ale pravděpodobně se v takových věcích vyzná.
Ach Ginny. Tuhle se mi o ní zdál sen )promiňte, poslední dobou spím velice často, tudíž mám snů habaděj( , že s ní mám rande a objímám ji. Byl to věru pěkný sen. Přistupme ale k dalšímu bodu programu - odjezdu k Ginny.

Na žádost mé dobré přítelkyně Káji jsem z mého šatníku vyndal opět své obaly z kiwi spletené lýkem do úhledných trojúhelníčků - které tak rád nosím - a abych měl ještě něco pěkného na sebe, spíchl jsem si z orlích per nadýchaný kabátek. Na jednu věc jsem ale vskutku hrdý. Koupil jsem to nedávno, když se v Sweet Lake City konal trh.

Mluvím o mých kamaších z okvetních lístků heřmánku. Jsou posypány jemnými zrnky prosa a velice mi sluší. Nejedna mladá dáma mi je pochválila, ale mě záleží jen a jen na názoru Ginny. Domnívám se totiž, že tímhle oblečkem ji ohromím.

Má kráva Masařka na trhu také nepřišla zkrátka. Na krátkou, leč náročnou cestu k Ginny jsem jí opatřil hedvábnou ohlávku. Musím ji přeci nějak ukočírovat, že? Abych nezapoměl - můj kapřík, o kterém se můžete dočíst zde, obdržel jméno, říkám mu Kusadlo. Ne že by mne někdy pokousal. Ale nějak se přeci jmenovat musí, ne?

Dal jsem si všechny své věci do kapsy, nevím, jak dlouho u Ginny budu. Musím mít vše hezky při sobě, tudíž je kapsa dle mého názoru to správné místo. Vzal jsem si také trochu jídla - pytlík buráků, čili olejnice podzemné, jak tomu s oblibou říkám. Tak trochu jsem tušil, že se setkám s komplikacemi - cestou do obchodu mne obskočil dav lidí. Obdivoval mne, klaněl se mi a snažil se mi políbit lem mého hábitu, což ovšem nešlo, protože byl zhotoven z trní a mnoho lidí si tudíž potrhalo kůži na rtech.

Bylo mi jich líto, ale opravdu jsem nutně potřeboval ty buráky, tak jsem je přeskočil, nakoupil a odjel na mé krávě... za svou múzou, Ginny.

Napsal pan: Edwardův brácha
Bytem v: Sweet Lake City 26
Narozen: Chvíli před svým bratrem

Konopná peněženka

6. dubna 2010 v 15:00 | Edwardův brácha |  Edwardův brácha
Přátelé, rád bych Vás upozornil. Utíkání je vrcholem neslušnosti!
Sám jsem se o tom před velmi, velmi kratičkou chvílí mohl přesvědčit.

A jak? Nu, to je mi otázka! A ihned ji zodpovím - dočkejte času, jako kapřík hlasu.
Opět jsem měl vidění - usnul jsem na rohožce - a zdál se mi sen. Objevila se tam Marta. Něktěří z mých starších přátel ji jistě znají, ostatním doporučuji zabrouzdat do mých dřívějších článků. Ovšem, jestli Vám to nepůsobí nějaké starosti, či problémy.

Pro ty, komu to působí starosti a problémy, stručně objasním, kdo ta záhadná Marta tedy je. Jedná se o mladou dívku, tipl bych ji na třináct let. Však také od našeho posledního setkání pěkně povyrostla. Má plavé, rovné vlasy po ramena a je střední postavy. Vyrostly jí kulaté, hnědé psí oči a také zuby (!). Ty ovšem nejsou vidět, má je skryty pod drobnými rtíky růžové barvy.

Je to velmi výstřední stvoření - opět Vás odkazuji na mé dřívější spisy. Ovšem to mne na ní vždy velmi přitahovalo. Byla to totiž má milá, Vy byste spíše řekli má přítelkyně, či partnerka. Faktem ovšem zůstává, že jsem ji tuze miloval. Nu a právě o ní se mi zdál ten sen.

Všude byla tma, akorát přede mnou se táhl do dáli chodník. Marta stála velmi daleko ode mne, na chodníku. Odcházela pryč, ale co chvíli se otočila. Já na ni prsty gestikuloval, ať se vrátí ke mě. Však ale ona se otočila a znovu odcházela! To se opakovalo ještě mnohokrát. Nechápal jsem, proč mi stále utíká. Vytáhl jsem tedy z pod zástěry světle hnědou peněženku z lýka )byla na ní vyšita kytice konopí( a hodil jsem ji jí k nohám. Ona ji zvedla a strčila si jí do úst. Pak zmizela.

Toť vše. Velmi zvláštní sen, není-liž pravda? Rád bych se s Vámi opět poradil, co to mohlo asi znamenat. Snad se mi Marta opět připlete v budoucnosti pod nohy? Zamiluji se do ní znovu? A co Ginny?

E.B.