Listopad 2009

S.T.R.E.S

16. listopadu 2009 v 19:00 | Edwardův brácha |  Edwardův brácha
(Tento svět je opředený tajemstvím.)

Rukulíbám, dámy i pánové, začal jsem své další rozjímání začít nějakou tajemnou větičkou, ostatně jak je mým zvykem. Možná se teď divíte, protože jsem nikdy tajemnou větičkou nezačal. A já hned přicházím s vysvětlením - já vždy začínám článek tajemnou větičkou, ale vždy ji raději smažu. Jak si ti bystřejší z Vás mohli všimnout, dnes jsem ji zde nechal a tímto ji zveřejňuji.

Ale dost už tajmeností. Jsem ve stresu. Tak mě to stresuje, že jsem přerušil psaní mých spisů. Tímto článkem se ovšem hodlám ze stresu vyléčit - a hned Vám povím jak.
Jak už jistě víte, všichni lékaři doporučují proti stresu vymýšlení. A to je pro mne vskutku jednoduché. Já jen doufám, že mě tento lék vyléčí. Jdu si něco vymyslet.

Byl jednou jeden muž. Jmenoval se Hmoždíř. Byl to obyčejný člověk středního věku. Zaměstnávala ho firma na výrobu přesných replik opředených kabelů, byla to firma velice prosperující. Muž nebyl ani v nejmenším pohledný, měl ale krásnou přítelkyni, Silnici. Silnice měla velké srdce - Hmoždíře upřímně milovala. Nebylo tomu ovšem vždycky tak. Pojďme se tedy společně podívat, jak začal jejich příběh.

Och. Už je to mnohem lepší. Víte, když si zmutovaný upír, jako já, jednou za čas něco vymýšlí, působí to opravdu blahodárně proti stresu. Doufám, že se Vám můj příběh líbil. Snažil jsem se, aby působil tajemně a správně z hlediska foheroterapie. Také jsem se doslechl, že se Vám má minulá báseň líbila, složil jsem pro Vás tedy další, delší.

Pán obrázek nakreslil,
poté si to rozmyslil.
Vzal do ruky nůžky,
vystřihl z něj služky.
Ty mu věrně sloužily,
Na nosítkách ho nosily.

Držte mi palec, abych se ze stresu vyléčil. Pomohlo by mi, kdybych od vás dostal jistou odezvu, zda se Vám povídka líbila, abych popřípadě měl možnost vymyslet další. Moc by mi to pomohlo od mého stresu. Jen si to představte. Má úcta, Edwardův brácha.

Můj otazníček číslo Tři

1. listopadu 2009 v 20:26 | Edwardův brácha |  Mé otazníčky
Zdravím Vás, živé, mrtvé; krásné, ošklivé; chytré, hloupé; hodné,
jsem tu s novým o-taz-níč-kem.

Zda sé Vam muj fónt čítélny, nébó sé tó néda přéčist?
Otazníček byl zadán z důvodu nečitelnosti na jiném, tzv. vypouklém monitoru; což mělo za následek, že jsem to po sobě nemohl přečíst.

Nakonec krátká báseň.
Měla jsem jablko,
bylo mi z něj těžko.
Snědla jsem druhý,
pak to bylo lepší.

Pozdravuje Vás DOKTOR CULLEN, se kterým jsem byl včerejšího dne na kávě.
A abych nezapoměl...

Těšte se na další otazníčky!