Srpen 2009

Deníček 0.3

31. srpna 2009 v 12:48 | Edwardův brácha |  Deníček Edwardova bráchy
Zdravím Vás, i toho, kdo s Vámi poobědvá. Pozdravujte ho ode mne.

Nyní se již budu plně soustředit ke svému psaní. Jdu si totiž zapsat do deníčku, tolik se toho událo..!

Můj mobil s anténkou se již delší dobu neozval. Pečlivě jsem ho nabil a zapnul. Chtěl po mě nějaký PiN koD. Tak jsem namačkal několik čísel a zapnul.

PÁNI...!

Měl jsem 357 nepřijatých hovorů od někoho tajemného. Jakmile jsem si ovšem přečetl, kdo si mě tak žádá, veškerá tajemost ze mne vmžiku spadla. "Kdo jiný, než má přítelkyně Marta!" - to jsem si pomyslel po chvíli, vždyť ani na nikoho jiného číslo nemám. Zavolal jsem jí, ale zvedl to její bratr. A opět s bandurskou - "To si myslíš, že chuděra moje sestra se má usoužit? Považuješ to za nutné?" Zvláštní. "Marta se souží?" odpověděl jsem, "Ano! Je moc a moc smutná, přijď za ní, ona potřebuje tvou pomocnou ruku." ,. "Dobrá dobrá, příjdu."

Nasedl jsem do kajaku a dovesloval až k domovním dveřím mé přítelkyně.

Zaklepal jsem mohutným mosazným klepadlem a otevřela Marta. Vypadala dosti zchátrale, měla pavučiny snad po celém těle, což mi vysvětlil její bratr, který se po chvíli vynořil ze dvířek. Marta prý, když je smutná, tak hledá útěchu v pavoucích. "Inu, nevadí. Já už si s Martičkou nějak poradím", a chytil jsem ji za ruku. Vděčně se na mne usmála, rozběhla se se mnou za ruku do vysokých kopců, přes hory, přes doly až doběhla na pláž. Přivinula se ke mě a pošeptala - "Ty moje lištičko tymiánová, já myslela, že samou touho umřu!" - a políbila mne.


Pokračování příště. Kdyby se vám cokoli zdálo mírně nelogické, zahloubejte se do posledního a předposledního dílu mého deníčku.

Můj otazníček číslo Jedna

30. srpna 2009 v 11:58 | Edwardův brácha |  Mé otazníčky
Ptal jsem se vás, vy jste mi dovolili. Tak to tu máte.

Co byste udělali,
kdyby tvýho věrnýho psa najednou dělily od podváhy pouhé dva kilogramy?

Považuji to za příhodu, která se vám může stát kdykoli. Proto by měl být každý, kdo po tomto světě chodí, připraven na tuto situaci. Buďte kreativní. A nebuďte struční. Pamatujte, že vám to může jednoho dne zachránit krk..!

Věřím, že mne nenecháte na holičkách. Na to u Vás, mých nejdražších vzpomínám i v mých nejkrušnějších chvílích.


Těšte se na další otazníčky!


Znovu na vzestupu

7. srpna 2009 v 16:20 | Edwardův brácha |  Moje sláva
Má úcta, v první rade se vám musím omluvit, ze nemohu psát s diakritikou, jak je mým zvykem, nýbrz jsem v zahranicí, tudíz mám cizí klávesnici.

Dlouho jsem premýslel, jak to bude s mým blogem, protoze jsem byl moc smutný a vzpamatovával jsem se z té nesmírné bolesti, jakou mi Marta zpusobila. Dnes jsem se ovsem rozohodl, ze me, Edwardova bráchu to nerozhází. Má sláva preci nemuze jen tak zkoncit jako mávnutím kouzelného proutku! Mého bráchu Edwarda by to jiste potesilo, jelikoz má jiste nahnáno, ze budu jednoho dne slavnejsí.

Ted k druhému bodu programu.

Vidím, ze spousta z vás chce, abych vám pokládal otázky. Tak se vás chci optat, zda jste uz nekdy byli odmítnuti, tak jako já; nekým, koho jste meli rádi. Nebo jsem v tom zcela sám?