Veliká večeře

18. října 2012 v 23:14 | Edwardův brácha |  Moje sláva
Dnes bylo venku velice fryšno. Mušle na mé Mušlové vile byly vystaveny palbě krupobití. Pak jsem dostal veliký hlad.
Snědl jsem chleba, chleba s máslem, chleba s máslem se salámem, rohlík, rohlík s máslem, rohlík s máslem se salámem, housku, housku s máslem, housku s máslem se salámem, veku, veku s máslem, veku s máslem se salámem, loupák, loupák s máslem, loupák s máslem, loupák s máslem se salámem, dalamánek, dalamánek s máslem, dalamánek s máslem se salámem, mazanec, mazanec s máslem, mazanec s máslem se salámem, vánočku, vánočku s máslem, vánočku s máslem se salámem.

Už už jsem si vložil do úst první sousto pletýnky, když v tu ránu pletýnka promluvila. A začala vyprávět příběh.

PŘÍBĚH

Doporučuji příběh vyslechnout celý. E. B.
 

Chromý konečník

28. září 2012 v 20:48 | Edwardův brácha |  Ze života Edwardova bráchy
Tak panstvo, Edwardův brácha se znovu vytasil s novým článkem.

Není to pro mne snadné, avšak já, starý filuta, co má pod čepicí, musím konstatovat, že kašílek a rýmička mohou býti smrtelné. Proto dbejte na správnou prevenci, děti, a užívejte denně vývaru z babího ucha!

Toliko k poučování.

Nyní přistupme k druhému bodu programu:
Ginny, jak jsme se dočetli již ZDE, zmizela za záhadných okolností. Jako na potvoru, zrovínka ve chvíli, když jsem se rozhodl, že se vezmeme! Poté, co jsem skončil v boji s ohavnými tvory jsem se vydal prohledat celý svět. Dokonce jsem se zašel podívat i do Pelhřimova! Místní děti mi avšak řekly, že v Pelhřimově žijí jen - děti z Pelhřimova. Po Ginevře ani stopy.

Má poslední naděje tedy vyšla na prázdno. Důkladně jsem si promnul spánky a rozhodl jsem se, že se usadím a zkusím zapomenout.
Nynčko se mi to daří! Jako správný šohaj chodím rybařit a dokonce jsem byl na místní tancovačce :---)

I když jsem dostal od všech děvčat košem (asi kvůli mé třetí bradavce), nic nezastavilo mé potěšení z tance a tak jsem juchal v kole docela sám.

Judlajdá!
E.B.

Prapodivnýpodivpodpadumivný sen (Najdete skryté slovo?)

26. září 2012 v 19:57 | Edwardův brácha |  Ze života Edwardova bráchy
Jsem já to ale trumbera! Docela jsem Vám zapomněl minule vypovědět, jak je to s Ginny!

Ihned se do toho pustím. Ovšem nejdřív Vám řeknu, co se mi právě (Pozn. č. 2) zdálo za podivný sen. A že to byl šohajský sen!

Inu, vykračoval jsem si tak po Allagäesii, když v tu ránu jsem uviděl Martu. Víte vůbec ještě, kdo je Marta? Není to "Metropolitan Atlanta Rapid Transit Authority" (Pozn. č. 1), ani Marta Sparta.
Je to Marta, má dávná láska, která se ovšem stala obětí útoku armády neživých, přímo v hostinci U Tří košťat.
(Pozn. č. 3)

Ale zpátky ke snu:
Marta stála přímo přede mnou a v levé druce držela jakousi hnědou krysu, které říkala Edo. Jako nadporučík Běloruské armády musím uznat, že Eda měl rozkošňoučce hebký kožíšek, na který byl náležitě pyšný. Toť vše k levé ruce.
V pravé ruce držela Marta starožitnou lucernu.
Poté se Marta s hlasitým prásknutím přemístila.

Co si o tom myslíte? Snažila se mi Marta poslat nějaký vzkaz ze záhrobí? Mám si zbalit saky paky a odjet do Allagäesie? Nebo se skrýt v březovém houští...?


(Pozn. č. 1: Před nedávnem jsem se naučil jazyku anglikánskému)
(Pozn. č. 2: Již dlouhou dobu ve dne spím a přes noc bdím. Nic mne totiž nezastaví v hraní hry Scrabble)
(Pozn. č. 3: Občas jí říkávám Martice Palice, ale to jen v případech, že je neposlušná. Od útoku neživých tomu tak již nebývá.)
 


Bezová hůlka, chudoby půlka

25. září 2012 v 16:36 | Edwardův brácha |  Edwardův brácha

"Tak se mi zdá, že svět je stejně jen jedna velká ptačí lázeň..."

- blesklo mi hlavou, když jsem přiložil poslední mušli na zeď. Předemnou stál můj nový domov - Mušlová vila, kterou jsem sám postavil. A že mi to dalo zabrat, nasbírat tisíce a tisíce mušlí a nalepit je lepidlem na stěnu vily.
Pobrukuje si písničku o jakési smradlavé kočce jsem dokončil své bidlo, ze kterého mne jen tak nějaký Edward nedostane.
Ale dost už k Mušlové vile.

Možná jste si všimli, že můj blog je od února jako po mrtvici.
A jestli jste si toho nevšimli, tak Vám teď říkám, že jsem místo psaní blogu bojoval s ohavnými tvory, tudíž jistě pochopíte, že jsem byl vskutku zaneprázdněn. A NEJEN TO mne odvedlo od svěřování svých niterních tajemství této webové stránce.

Následně jsem přemýšlel o své životní dráze a přitom jsem hrál The Sims. Jaképak bylo mé překvapení, když mi jednou pozdě v noci celá rodina uhořela...! Nedalo se tomu zabránit. Avšak naštěstí jedno z mých malých robátek požár přežilo. (Bylo značně ochrnuté a neschopné pohybu, ale já jsem je nezavrhl a pečlivě jsem se mu věnoval.)

Po této nepříjemné záležitosti jsem se chtěl stát rybářem a už už jsem natahoval vlasec, pak jsem si ale vzpomněl.
Mí maličcí si přeci beze mne vůbec neví rady! Co si počnou bez mých otazníčků, receptů a rad, v neposlední řadě také bez mého napětím protkaného životního příběhu a dobrodružství mé věčné existence?

Zhola nic.


Team Edward ?! :--(

17. února 2012 v 18:54 | Edwardův brácha |  Ze života Edwardova bráchy
Dobrý večír, přeji!

Rád bych Vás opět potěšil krátkým článečkem, ovšem jen v případě, že nebudete mít nic proti.
Již dlouho se pokouším chovat jako pravý gentleman, oblékat se podle poslední módy a hlavně nosit u sebe vždy kápézetku.

Poslední dobou se ale čím dál častěji setkávám s tím, že se ke mně lidé v okolí stromového domu, kde právě bydlím, chovají velmi neomaleně.

Včera, když jsem šel koupit fazolové lusky, na mne jeden mladík plivl žvýkačku. Inu, nepohrdnul jsem jeho darem a ochutnal jsem ji. Žvýkačka byla ale tak nesmírně tvrdá, že se vůbec nedala žvýkat, a tak jsem se jí vzápětí zbavil.

Před nedávnem mi stařenka odnaproti přinesla koláč, ve kterém byl zapečený jed na krysy.
A aby toho nebylo málo, jedno malé děvčátko, které se zdá být dobře vychované, na stromový dům nasprejovalo nápis "Team Edward".

Co se to se se to se co to se co to se děje?
Žeby lidem již došlo, že jsem způsobil smrt mého nestoudného bratra, Edwarda Cullena?
Kdoví. Doufám ale, že Vy, mí milí přátelé, stojíte při mně a můj čin neodsuzujete.
Jsem Vám za to vděčný.
Váš - zcela oddaný - Edwardův brácha.

Napínavá a strhující povídka

1. února 2012 v 18:37 | Edwardův brácha |  Edwardův brácha
Povím Vám pohádku o zeleném kuřátku.

Byla jednou jedna slepička jménem Kokrhelka a ta zobala nejraději podzimní listí. Zbytek roku se postila, jelikož veliký, krásný kohout Florián, který bydlel na vedlejším dvorku, se jí moc líbil a ona před ním chtěla vždy vypadat štíhle a mladě.
Kohout Florián si jí ale vůbec nevšímal, jelikož to nebyl kohout, ale krůta domácí. Inu, Kokrhelka měla v očích zelený zákal a tak jí nikdo nemůže vytýkat, že se neustále natřásala a nakrucovala, jen aby se krůtě zalíbila.
Naše pohádka se ale kvočny Kokrhelky vůbec netýká a proto Vám nyní povím o holčičce Matyldě, která bydlela v nedalekém domku. Matylda nosila červené gatě a často jídávala k snídani vajíčka.
Tu jednou si Matylda rozklepla vajíčko, aby si z něj udělala volské oko. K Matyldině údivu vejce velmi zapáchalo a místo žloutku se na pánvičku rozlila zelená, mazlavá hmota.

EPILOG

"Aha! Škoda že jsem vajíčko nenechala vysedět, to by se z něj vylíhlo zelené kuřátko!" zahulákala Matylda a začala se ďábelsky chechtat.


Tak to bychom měli. Nyní Vám hodlám složit omluvu za mou dlouhodobou absenci, které jsem se opět dopustil. Mám k tomu ale pádné důvody. Jelikož bydlím ve stromovém domě a jelikož je v tomto období ve Sweet Lake City podzim, jistě víte, v čem je problém.
Když na našem domku opadá listí, je to jako kdybyste u domku zbořili všechny stěny.
Zkrátka a dobře - z mého romantického obydlí se stala hromada větví bez jediného lístečku (a tím pádem i soukromí). A proto trávím již měsíc veškerý čas tím, že opadané listí sbírám a přilepuji je zpátky na větve.

Proto mne omluvte, že zde, na blogu, netrávím mnoho času. Inu, listí je listí. Děkuji za pochopení.

Nepřátelé dědice

2. ledna 2012 v 20:51 | Edwardův brácha |  Edwardův brácha

Nepřátelé dědice, mějte se na pozoru!

Ano, i takto by se dalo začít. Já se ale zachovám zdvořileji a pozdravím Vás zcela jinak:

Dobrý večer!

Tak to bychom měli, nyní Vám dám několik užitečných rad do života.
  • Rada první - Když jsou zticha, prozkoumej, co dělají.
  • Rada druhá - Guláš zahušťuj rýží.
  • Rada třetí - Jestliže na něco čekáš, nakonec se toho dočkáš.
Dnes ráno, cestou do kuchyně s brokolicí a špenátem v ruce, jsem se praštil do čela. Najednou mi totiž došlo, že jsem Vám sem již dlouho nenapsal žádnou pohádku, ba ani žádný z mých proslulých Otazníčků (viz rubrika Mé otazníčky). Vím, že je to hrozné, že Vás neustále otravuji realitou a mým skutečným životem.

A z toho vyplývá můj dotaz - chtěli byste, abych Vám sem napsal zase nějakou malou pohádečku?
Nebo byste dali přednost raději nějakému receptu?


Vše záleží na Vás. Poslední dobou jsem drobátko nerozhodný.
Zvláště, co odešla Ginny. Je to velmi těžké, když Vás náhle
opustí Vaše milovaná přítelkyně. Že by ji popudily mé
limetkově zelené rukavičky, které jsem si ušil?
Inu, je to záhada, kterou nevyluštím.
Leda, že by mi byl nápomocen
pan Sherlock Holmes?

Viyisviěitlieiniíi + Hadrbolec

1. ledna 2012 v 21:46 | Edwardův brácha |  Edwardův brácha
Zdravím všechny pozemšťany, taktéž i obyvatele nebes i veškerých vodstev této tajuplné planety.

Jistě ode mne nyní očekáváte že se vytasím s novoročním projevem, který by byl hoden Edwardova bráchy.

Není tomu tak!

Všiml jsem si, že postupem času se můj životní příběh čím dál více zašmodrchává. Chápu, že je těžké udržet přehled, jak se věci mají. Také s tím mám problém. A tak bych Vám všem nyní rád osvětlil, jak je to v nynější době s důležitými osobami, se kterými jsem se v životě setkal.

- Edward Cullen, můj pokrevní bratr, je mrtvý. Nechal se sám zavraždit Volturiovými, díky lsti, kterou jsem naň upředl.
- Bella Cullenovic, nyní vdova, je proměněná v opeřence a je zamčená v kleci (nepovím kde).
- Ginny Weasleyová (kterou miluji a málem jsme se vzali), před nedávnem uprchla neznámo kam.
- Marta (má dávná láska), je pohřbena v troskách hostince U Tří košťat, má za sebou krvavý útok neživých (Bellina práce).
- A já? Nyní žiji ve stromovém domě v městečku Sweet Lake City. Je tu moc hezky a svítí sluníčko.

Je tu ještě jeden detail, který Vás mohl zmást. V minulém článku volá madam Rosmerta "Bello! Bello, pojď sem přeci!"
Nevolá ale Bellu C., nýbrž Bellatrix Lestrangeovou. Omlouvám se, že jsem situaci vylíčil nevhodně.

Chcete-li se dozvědět více o mém životě od dětství až po současnost, navštivte, smím- li prosit, TUTO destinaci.
Nyní bych Vás rád obšťastnil novoroční básní. Je určena všem, nejen Trefíkům (viz Trefíci).

Plovala pramice po potoce,
až najela do dřevěného kotce.
Spal v něm zrovna Baryk, pes,
který naň štěk: "Co jedeš do mýho kotce když máš parkovat v přístavu?"

A abych nezapomněl na předsevzetí - naučit se louskat oříšky. Pak bych už od života víc nechtěl.

A teď už hurá do Hajan!


Osobní setkání s Bellatrix

31. prosince 2011 v 19:18 | Edwardův brácha |  Ze života Edwardova bráchy
Na Nový rok kousne Vás pes Brok!

Entschuldigung. Žertovat v mé situaci není vhodné. Před čtyřmi dny má láska, Ginny Weasleyová, zmizela. Dočista se vypařila! Nechápu, z jaké příčiny ztratila pevné skupenství, ale dozajista je to má chyba. Najít ji je takřka nemožné, může se necházet kdekoli!


Ale nechci na Vás házet své břímě, a proto bych nyní zabrousil ke zcela odlišnému tématu.
A tím jest:

PODIVUHODNÁ ZÁHADA,

které jsem se dnes stal svědkem. Zkrátka a dobře, když jsem ráčil - coby lasička - slézt po lijáně z mého stromového domu a šel jsem si dát kapku máslového ležáku do hospody U Sloního muže, nestačil jsem se divit.
Směle jsem vešel do lokálu zkoumaje osazenstvo sedící kolem stolu, který podezřele připomínal sloní chobot. Vyhnul jsem se netopýrovi, který vypadal, jako by právě vypil hrnec absinthu a kráčel jsem vstříc jediné volné židli. Usedl jsem a zavolal madam Rosmertu (která přenechala svůj hostinec U Tří košťat mé pohřešované Ginny) a ta se na mne zářivě usmála.

"Dobře, že jste tady, vy můj jeden šibale!" mrkla na mne.
"Zdalipak již víte, madam, že má drahá přítelkyně Ginny je fuč?"
"Ach ano, však vy ji brzy najdete. Je tu ale ještě někdo, koho velice zajímáte, milý Edwardův brácho. Právě dnes přijela z Azkabanu, kde si zaplatila relaxační lázeňský pobyt. Vždycky jsem to místo chtěla navštívit! Prý tam mají vynikající minerální prameny, které velice svědčí kloubům!"

Madam Rosmerta se zasněně zahleděla do mé bublající sklenky.

"A o koho jde, smím-li se zeptat?"
"Málem bych zapomněla! Bello! Bello pojď sem přeci!"

Na okamžik se mi zastavilo srdce. Vždyť Bella je zamčená v bezpečí ptačí klece! Co dělá tady?!
Ale v další sekundě ze mne šok vyprchal, jako bublinky z mého pití.
Uviděl jsem mladou ženu, která ke mne kráčila usmívajíc se. Měla dlouhé, tmavé, kudrnaté vlasy; černé oči a důstojné držení těla.

"Edwardův brácho, dovolte, abych vám představila Bellatrix Lestrangeovou!"
"Velice mě těší." prohlásila jemně a nepřestávala se zářivě usmívat.
"Potěšení je na mé straně," zacvrlikal jsem jako slavík a potřásl si s ní rukou.

***

Podvečer uběhl jako voda. Lehce jsme konverzovali a Bellatrix mi dokonce vyprávěla o svých rybářských úspěších. Myslím, že je to opravdu milá dáma. Ale co ji ke mně táhlo? Proč mne tak toužila poznat? A co Ginny?

Günnü je prüč!

29. prosince 2011 v 18:54 | Edwardův brácha |  Ze života Edwardova bráchy
Dobrý podvečer Vám přeji,
povím Vám krátce o tom, co se mi přihodilo předevčírem v noci. (Začátku se můžete dopátrat v předchozím článku, nasbíráte-li na to ovšem odvahu.)

Před stromovým domem nestál nikdo jiný, než blonďatý, statný mladík.

"No tohle! Co to má znamenat, takhle mi tu hulákat. Vždyť spím!" vypálil jsem mu přímo do obličeje.
"A kdo vlastně jsi, ty mezuláne ušácká?"

"Jmenuji se Mirek Dušín. Jsem vedoucí klubu Rychlé šípy. Promiňte, pane, že jsem Vás probudil, ale máme opět potíže s hochy ze Stínadel a..."

Chlapec ani nedokončil větu a dal se na úprk. Rozhlédl jsem se kolem, abych zjistil, kdo jej pronásleduje, ale mé bystré očko na žádném jiném člověku nespočinulo.

"Je to podivín, tenhle Mirek Dušín..." zamumlal jsem si pod vousy, které se mi stáčely v elegantních spirálách až po pás.
Od svatby s Ginny, ze které nakonec sešlo (můžete se dočíst ZDE), se mých vousů břitva ani nedotkla. Proč jsme se vlastně s Ginny tehdy nevzali? Kvůli Martě přeci. Kvůli mé dávno zapomenuté lásce, Martě. Kde je jí teď konec...

Co nám ale brání, abychom se vzali teď? Edward Cullen je mrtvý, Bella je pokryta peřím a Marta kdesi v zapomnění.

"ANO! Vezmu si Ginny za manželku tady a teď!" zahulákal jsem na hory a lesy.
Nahoře, vysoko ve větvích mého stromového domu se otevřelo okno. Objevil se Ginnyin obličej, orámovaný rezavou hřívou, zalitý slzami. Zavrtěla hlavou a... zmizela.

Mláďátko městečka

28. prosince 2011 v 19:54 | Edwardův brácha |  Ze života Edwardova bráchy
Milí přátelé,
jsem tu opět já, Edwardův brácha, loupežníků pán.
(Nemějte strach a neutíkejte do úkrytů, přicházím k Vám v míru!)

Abych řekl pravdu, drobátko jsem zaspal. Již velice dlouho jsem se Vám zde neukázal, že? Nyní ale přicházím a znovu Vám budu vyprávět o mých životních příhodách. Naposled jsem Vás úpěnlivě prosil, zda byste nevěděli o místě, kde bychom spolu s Ginny mohli sehnat byt a stravu.
Mnohokrát Vám děkuji, za Vaši pomoc, kterou jste mi nabízeli.

Ale jak už tomu u nás, šohajů, bývá; odjel jsem nakonec na venkov. Sweet Lake City, ačkoli se nazývá městem, je jen maličké městečko. Vlastně jen mláďátko městečka. Ale to teď nechme stranou.

Můj stromový dům, kde jsem strávil krásné časy, se Ginny velmi líbil. Zařídil jsem jí lůžko z listí, které ale hned zplesnivělo, jelikož ve Sweet Lake City je v této době velice vlhko. Inu, proč se s tím handrkovat. Poskytl jsem Ginny, coby pravý gentleman, svou komůrku, vykotlanou v kmeni. Sám jsem si ustlal na podlaze a oba jsme si šli po dlouhé cestě zchrupnout.

Ze spánku mne ale vytrhlo hlasité vytí. Snad zase nepřišel otravovat ten hloupý pes Jacob Black?
To bych se vzteky neznal! - prolétlo mi hlavou, vzal jsem kuši a vydal jsem se na dobrodružný průzkum.

Abych ujasnil situaci: Jacobovi se to, že byla Bella proměněna v opeřence, moc nelíbilo. Vlastně ani trochu. Několik týdnů mi kvůli tomu chodil výt do oken. Mně ale přijde, že Bella nikomu nechybí a tak jsem jeho nadávky a nářky ignoroval.

Před domem ale nevyl Jacob. Dokonce to nebyl ani Bílý tesák. Bylo to mnohem, mnohem horší a já bych v životě nečekal, že to bude mít tak nedozírné následky...

Hadí mládě

27. října 2011 v 12:40 | Edwardův brácha |  Ze života Edwardova bráchy
Byl jeden Edward,
byl to můj bratr, jménem Edward.
Byl velmi krutý, nikoli však dost,
po mém zákroku z něj nezbyla ani kost.

Měl jednu manželku, Bella se jmenovala.
Do Marty se zamiloval, Bella ho pak nenáviděla.
Chtěla se pomstít, a jelikož jsme byli bratři,
Toužila zabít mne, vyhodit mne do povětří!

Já se však ubránil, lstí ji proměnil v opeřence,
teď veliká křídla má, zobák ji narostl, jako tvé mamince.
Smutný to příběh, pro mne však nikolivěk,
já skáču do stropu, radostí a na každý věk.

Tak tedy. Přivítal jsem Vás básní, se kterou jsem si dal opravdu práci!
Nyní Vás budu informovat o svých nových zážitcích.

S mojí milovanou přítelkyní Ginny jsme opustili naši noru v Zapovězeném lese, kde jsme se skrývali před neživými. Osedlali jsme párek kentaurů, dali jsme jim baťůžky s výstrojí a výzbrojí a vydali jsme se na cestu. Zatím nevíme, kam se vydat, kde najít střechu nad hlavou, ale v Zapovězeném lese se přemnožil kůrovec a tudíž jsme jej museli neprodleně opustit.

Možná si říkáte - proč se neubytovat v Bradavicích? Je tam přeci spousta čerstvého masíčka!
Ale houbelec! Kanibal jsem byl v pubertě, teď už nejsem. Nejraději mám k jídlu mech pokapaný čerstvou rosou.

Tedy - abych byl upřímný, pokoušel jsem se požádat o ubytovatání v Komnatě nejvyšší potřeby, ale - byl tu háček. Jelikož jsem s pomocí mé dobré přítelkyně Haruki Murakami kdysi zaklel profesorku McGonagallovou, která chtěla na můj poměr s Ginny upozornit Harryho Pottera, kupodivu jsem se nesetkal s úspěchem.

"Inu, já tady taky vůbec nemusím být!", vykřikl jsem uraženě a s hlavou nakloněnou na stranu jsem rázně odcupital.

Co myslíte Vy? Nemohl bych se nastěhovat třeba k Vám? Nevíte o nějakých známých, co by mi poskytli byt a stravu? Napadá Vás nějaké dobré místo, kde bych mohl strávit s Ginny zbytek věčnosti?
(přiložil jsem obrázek, jako inspiraci.)


Hadí mládě

TRAILER: Martino znovuzrození

17. září 2011 v 22:54 | Edwardův brácha |  Moje sláva

JE TO TADY!

Slibovaný film Edwardova bráchy má již svůj trailer. Shlédnout jej můžete právě nyní...!

ZDE


Co se mi přihodilo během minulého týdne:

9. září 2011 v 18:52 | Edwardův brácha |  Moje sláva
Ten vždycky strčil ruku do malty. Nějaké obchodní jednání? Dostal případ, rozdělal maltu a věděl. Nevím jak přemýšlejí jiní, ale na mou metodu doplatila slušná řádka koblih. To Tě napadlo teď, bez přípravy? Jako obyčejná žena z lidu. Já měl za to, toho jste odhalil Vy? Cvičil jsem tam třičtvrtě hodiny. No a mám to! Tak pánové, je popleta. Jak jste na to mohl přijít? Jsou holky jako já, a jsou ty druhý... Chuděry.Číšníka jen proto, aby mu řekl heslo. Je to luxusní jogurt. Nemohl být nikdo jiný, než popleta! Byl v podstatě vyřešen, já tomu rozumím, že? Zřejmě se přeslechli! Já myslím ten ženský prvek v počestné podobě. Hoj denta aparátoš. Otevřete si na mě hubu. Fujvároš. Takhle se uklidňuju, ne že bych byla nervózní. Tady máme jéminkote. Tak prosím, flusněte prosím. Děkuju Vám, vzpomenu si na Vás, huráň sepeň kámoš. Měl jsem čistě chlapeckou třídu. A kdyby jen do lavic! Svého jezdeckého koně to zcela jistě potěší. Radši hned, člověku se stalo, že mě lord Berminktn, zbylo ji jen podepsat! Jako proč mix? Na okraje knih i zvenčí na škole. Sluha s čajem tehdy řekl, podepíšeme to až po čaji! To je nádhera, jako na zámku! To jsou k nám hosti. Už to nestihl. Podává se čaj, pánové! Jde to rychleji, než jsem čekal, pane policejní inspektore! A ty druhý to mají těžký. Opeť všichni vidíme. Když tak spolu cestujeme, pánové. Oni teď potřebují hlavně útěchu, co si budeme povídat.Učit děvčata i chlapce pohromadě. Vlastně - oč jde! Mám slušně prosperující podnik. Co já stará bába mi připomínáte moji matku.

Tím vším se můžeme pyšnit!

Kam dál